Kočičí oči, to je jedna velká magie. Jsou tak tajemné, tak přitažlivé a fascinující! Vyzařují z nich věci, které se dějí v jejich myslích a o kterých nemáme ani tušení. Možná je v nich celé tajemství vesmíru.
 

TEMNÁ NÁDHERA NOCI PATŘÍ KOČKÁM
Oči koček dokáží rozeznat v šeru obrysy věcí i nepatrný pohyb v trávě a díky nim jsou pohyby šelmy suverénní a neslyšné. Na to, aby viděly, potřebují kočkyšestkrát méně světla než my lidé, a tak leccos rozpoznají, i když my už vidíme jen černotu. Kočky jsou noční tvorové a se světlem dokáží zacházet tak jemně, že si vystačí jen s jeho minimem.

Nejúžasnější jsou svítící oči koček ve tmě. Jejich efekt má na svědomí reflexní vrstva za sítnicí oka, odborně nazývaná tapetum lucidum (zářící koberec). Je to jakési zrcadlo, které odráží světelné paprsky a díky kterému v noci oči kočky září, a to zeleně až žlutě, modré oči pak červeně. Je to nádherný trik přírody.

 
KOČKY SVĚTLO NEOSLNÍ
Lidé mají kulaté panenky, ale kočky štěrbinovité zřítelnice. To jistě pozoruje každý, kdo vlastní kočku. Když je denní světlo příliš ostré, zornice se zúží do tenkých kolmých čárek, kterými projde jen málo svěla. Tím si kočka optimálně redukuje dopadající světlo. A i když na Vás někdy z přátelství mrkne – ve skutečnosti mrkání vůbec nepotřebuje.
 
OSTROST A BARVY
Kočka má celkové zorné pole mnohem větší než člověk. Tomu napomáhá silně vyklenutá rohovka. Když k tomu přidáte výborně pohyblivou krční páteř, nelze se divit, že kočce neunikne téměř nic. Ostrost zraku je perfektní na dálku, vždyť jinak by nic neulovila! 
Kočka rozeznává mnoho odstínů šedé, ale barev mnohem méně než my lidé. Nejraději má modrou barvu, zaznamenává zelenou, ale nedokáže registrovat odstíny červené.

 
CO VÁM ŘÍKAJÍ
·         přivírání očí = spokojenost nebo ospalost
·         široce roztažené zorničky= strach
·mžourání= důvěrný pozdrav, tzv. „úsměv kočičích šelem“